Říjen 2014

Člověk by neměl měnit svou minulost

19. října 2014 v 11:19 | Zzz |  ♥ Téma týdne
Snad každý by chtěl změnit svou minulost, ikdyby jen jeden den nebo celý život, ale to by život nebyl tak zajímavý. Kdyby si každý měnil svou minulost, tak by to za chvíli nikoho nebavilo. Mohli bychom přijít o ty krásné dny, protože bychom si změnili ty špatné. Doufám, že mě chápete
I já jsem za svůj třináctiletý život udělala spoustu chyb, ale ty dělá každý. Z chyb se člověk učí. Nikdo není dokonalý.
Já vždy večer moc přemýšlím o tom, co špatného jsem v minulosti udělala, ale nemá to cenu. Minulost nezměníme, musíme jen žít teď, né v minulosti. Někde jsem četla takový zajímavý citát, pokud tomu tak můžu říkat.
"Včerejšek je historie, zítřek je budoucnost, dnešek je život, tak žij."
Člověk až moc přemýšlí o minulosti, ale musí si uvědomit, že to co udělal nezmění, musí se to jenom příště snažit vylepšit.
Vím, že v tomto článku píši to samé, ale prosím vás uvědomte si to.
Tím, nechci říkat, že na minulost by člověk měl zapomenout, to ne. Někdy je dobré si připomenout, co člověk udělal, ale nesmí přemýšlet o tom co by změnil.
Yea.

Better world- úvodní 1. díl

4. října 2014 v 20:07 | Zzz |  *Better World*
Jak jsem slíbila, tak i dodržím. Tady máte úvodní díl. Doufám, že vás to nějak navnadí a přečtete si i ty ostatní. :)
Pokusím se Better world vydávat každý týden, no uvidíme. :D
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je to jako ve zlém snu, až na to, že z tohohle snu se nikdy neprobudím. Nevím, kde jsem, nic nevidím, je tu neuvěřitelná tma, mrznu, mám hlad a žízeň, bojím se, že umírám. Povím vám o tom, co se stalo předtím než jsem se ocitla na tomto neznámém místě.
Byl naprosto normální den. Vstala jsem pozdě, jako vždy, a pospíchala do školy.
Před vchodem mě mamka s tátou zastavili: "Nechceš dneska zůstat doma, zlato?" naléhala mamka.
Asi si říkáte nad čím přemýšlím, ale já už jsem doma strašně moc dlouho, mamka dokonce přemýšlela o škole doma, ale já to nechci, také musím žít. Mamka se totiž bojí, že se mi něco může stát.
"Ne mami, díky." políbila jsem mamku i taťku na čelo.
"Dávej na sebe veliký pozor!" už po miliontý mě upozornila.
"To víš, že budu, jsem přece už velká holka." Vážně jsem takovou blbost řekla na hlas? :D V duchu jsem se smála, ale navenek jsem se tvářila vážně.
Hned přiběhl můj bráška Scott. A tak jsme šli "konečně" do školy.
Cestou mi brácha říkal o nějakém animáku, já jen pokyvovala hlavou, přesto jsem ho vůbec neposlouchala.
Brácha se zastavil, protože si musel zavázat tkaničku. Zastavila u nás nějaká dodávka s logem Better world. Panebože, nějací hipísáci. Vystoupili z auta nějaký chlapy, jako hipísáci rozhodně nevypadali, a blížili se k nám. Začalo mi být těžko, a tak jsem chytla Scotta za ruku a běžela. Ti chlapi přidali do kroku a brzo byli u nás. Jeden z nich mě praštil, a to je vše co si pamatuji.
Teď jsem tady na neznámém místě, kde pravděpodobně zemřu. Měla jsem radši poslechnout mamku a zůstat doma.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S láskou, Zzz.